Co se dokumentu týče, mám zde velké neschody v přístupu. Bijí se ve mě hned dva pocity - být přítomen, nebo se věnovat expozici. Vypnout a jet na flow je cílem - jak se tam tedy hodit co nejrychleji.
Jo, nejhorší jsou pak ty výčitky doma, co mohlo být a jinak. Co je mi však jasné, chce to vždy mít adekvátní techniku, silná záda i nohy. Být v pozoru, vidět za sebe, odpovídat rychle, mlčet ve správný čas. Je toho moc současně.
A teď kolega, jak se domluvit rychle, aby se to pak změnilo, protože autentické je, že se respondentí postaví přesně na to místo ve stínu. S kamerou pak poletujete okolo a hledáte to jedno místo, které je aspoň vhodné, stihnete doostřit a do minuty se přesouváté na další špatně osvícené stiné místo číslo dva.
Jak sepisuji řádky vzpomínek, je mi to jasné čím dál víc. Oni si pře kamerou chtějí povídat dlouho, tak to je lepší postávat ve stínu. Hovořit.
A hlavně s kamerou neviditelně.